Krysí závod. Běžíte ho také?

Tomáš Hajzler

"Krysí závodník". To je totiž to, co jsem zhruba třicet let dělal. To byl můj život. Prostě jsem běžel krysí závod. Byl jsem tučná krysa a "dotáhl jsem to" (tehdejší optikou) daleko. A protože to může být zavádějící termín, chci v tomhle úryvku vyjasnit pojmy.

Co se týče názvu, termín "krysí závodění" vznikl tak, že si někdo všiml podobnosti života moderního městského člověka a krysy běhající (prakticky nonstop) v kolotoči stále dokola.

Náš současný systém stojí na principu trvalého růstu výroby a logicky také spotřeby. Kdo má víc, nebo kdo je výš (ve společenské, podnikové či jiné hierarchii), je zpravidla ten úspěšnější a obdivovanější. Potřeba úspěchu a obdivu je zakódována do nejistého lidského ega, které potřebuje ujišťovat, soutěžit, vyhrávat a získávat obdiv. A tak se snažíme vyškrábat se na vyšší a vysoké posty a také vydělat hodně peněz. Za ty si pak kupujeme věci, které v podstatě nepotřebujeme, abychom předehnali lidi, které většinou nemusíme. A zpravidla platí staré moudro, že s jídlem roste chuť, a tak čím víc vyděláme, tím víc utratíme. Najednou máme pocit, že potřebujeme věci, o kterých jsme včera ještě ani nevěděli. Kdo potřeboval ještě nedávno GPS-ku? Dnes? Vydejte se někam autem bez navigace! Katastrofa. Cože, vy nemáte navigaci!?

Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují a baví. A tak je to neustále dokola. Kolotoč: nákupy - peníze - práce - další nákupy - víc peněz - víc práce - míň radosti. A jedem, jako ta krysa... Odtud tedy termín "krysí závodění".

Tady je celý systém v deseti bodech:

1. Potřebuji věci, které jsem včera nepotřeboval.
2. Na to musím vydělat (získat peníze).
3. Protože nevydělám dost, půjčím si.
4. Tím se moje potřeba peněz ještě zvýší.
5. Musím víc pracovat (dělat i věci, které mě nebaví).
6. Kromě toho mám strach, abych nepřišel o práci (za co bych nakupoval?).
7. Protože jsem furt v práci, nemám čas a sílu na blízké lidi a koníčky.
8. Ale mám peníze, můžu nakupovat (cítím se šťastný, jenomže vždy pouze na chvíli).
9. Než si někdo koupí něco lepšího, nebo než mi reklama vysvětlí, že potřebuji další věc.
10. Ale ta stojí další peníze, musím tedy pracovat.

Většina lidí se snaží vydělat hodně peněz. Za ty si pak kupují věci, které v podstatě nepotřebují, aby předehnali lidi, které ani předehnat nemusí.

Pokud to člověk neprokoukne, život se mu může smrsknout do několika malých úspěchů (kvůli kterým žije a ke kterým se upíná) a spousty lopoty a strastí mezi tím. Život pak může vypadat jako obrázek nahoře

Valná většina z nás krysí závod nevědomky běží. Je součástí lidské přirozenosti považovat časté jevy za normální. Divíme se jim zpravidla až s odstupem generací. Myslím si, že naši předci by se nám divili, stejně jako se nám diví mnohé dnešní přírodní národy. Podobně tak se generace, které přijdou po nás, budou nejspíš držet za hlavu.

Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují.

Tak co? Chytili jste se? Běžíte?

To byl výtah z článku Tomáše Hajzlera zveřejněného na tomashajzler.com

My dodáváme - vystoupit z ktycího závodu je možné. Je možné opustit systém, stát se svým vlastním pánem a nakonec pracovat ne proto, že musím, ale proto, že chci.